Hody hody aneb Proč jsou si někteří rovnější?

Velikonoční pondělí je nejenom tradičním svátkem mudlovským, ale i kouzelnickým, a také ve světě čar i kouzel se tohoto svátku chopili zdatní obchodníci, kteří na Příčné ulici dali do prodeje pomlázky, malovaná vajíčka, celé košíky kraslic i bezedné hrnce určené především děvčatům, aby mohla koledníky zchladit politím studenou vodou.

Všechno tohle zboží bylo opatřeno speciálními kouzly, která se aktivují pouze na Velikonoční pondělí. Navíc pomlázky fungovaly pouze v dopoledních hodinách, zatímco bezedné hrnce až odpoledne.

Vyšupané studentky i profesorky viditelně rozkvetly a zkrásněly, dříve narozeným dokonce zmizely všechny vrásky – inu, nadarmo se pomlázka nejmenuje pomlázka. (Na obrázku vidíte omlazenou madam Adrianet le Ros, ovšem bohužel toto kouzlo mělo jen krátkodobé trvání a dnes už má madam vrásky zpět…)

Ale přece jenom, někteří hoši si to beztrestné „řezání“ děvčat až příliš užívali. Dokonce se začali šlehat i mezi sebou!

Nedočkavé dívky i paní s hrnci plnými vody číhaly od dvanácté hodiny ve Velké síni na kluky i pány, ale představte si! Kouzlo se aktivovalo až téměř s hodinovým zpožděním. Avšak nevadí, dámy stihly i tak proměnit Velkou síň v nové jezero a všechny koledníky v mokré třesoucí se hastroše.

Všechny? Ale ne. Všichni jsou si sice rovni, ale kupodivu pan ředitel ve svém luxusním sametovém plášti zůstal úplně suchý! Ať se ženy a dívky se svými kouzelnými hrnci snažily sebevíc, na pana ředitele se voda prostě nedala vylít!

Studentky začaly nespokojeně volat po rovnoprávnosti a jedna přidrzlá prvňačka dokonce vykřikovala: „To není fér! Ředitel se bojí vody!“

Ale všichni víme, jak to na světě chodí. Všichni jsme si rovni, avšak někteří jsou si prostě vždycky rovnější.