Zombíkem

Vítr v korunách stromů,

prohání se ne moc tiše

A já spěchám domů,

cestou vyhledávám skrýše

"Na co skrýše?" ptá se každý

Já však odpověď nemám

Hromy, blesky, déšť mě vraždí

Již jiný život neznám

Časy, kdy jsem dívkou byla,

obyčejnou dívkou z města

Ta zlatá doba pominula,

dnes neštěstí jsem nevěsta

Stalo se to jednou v noci

Jak blesk z čistého nebe náhle

Šla jsem zrovna přes ulici

V tom auto zatroubilo táhle

Najednou se objevila,

s lichotkami, černým srdcem

jako smrt se mi jevila,

stát chtěla se mi vůdcem

Zaslepená, vylekaná

Kývla jsem, krví ztvrdila,

má budoucnost je pokálená,

líp abych se nenarodila

Sloužím jí, jsem její otrok

Krutá má kletba jest

A vím že mi nepomůže,

už vůbec žádná lest

Smutný osud mladé dívky,

co zombíkem se stala

Od té doby vřelé díky,

nikdy více nedostala