Strom

Tohle věnuji člověku, který změnil můj život... v každém slova smyslu. Nekoukejte moc na styl a verše, je to prostě pocitovka.

Byls můj strom, pevný jak skála
a já rostlina v jeho stínu.
Natáhnout své listy jsem se bála
a dávala si za to vinu.

Pak Slunce zasvitlo ve tvých větvích
a rostlina tu vláhu pila.
(třpyt hvězd v těch očích - ve tvých)
K větvím stromu se přiblížila.

Listy natáhla ke Slunci, blíž,
paprskům teplým se oddala.
V jejich světle pak šplhala výš,
o to níže však padala...

Roslina leží u kmene stromu-
uvadlá, zbitá, bez života.
Své listy dávat už nemá komu,
falešná byla tahle nota.

Listy má suché, zablácené,
však vůle zvednout se trochu zbývá.
Přijmout jen přátelství, avšak cenné
s nímž na ni strom větvemi kývá.

Zbývá jen strach... ze chvil příštích,
až o tvůj kmen opřu se jak o dvě hole.
Jsem dobrý herec, však na jevištích
nejednou člověk vypadne z role...

S básněním mu pokoj nedá,
nechť teď píseň přečte si!
O bludičkách (jen ať hledá)
Angela notuje si...

V písni slov několik ruší
(jistě, ta tam nepatří!)
na pergamen napiš je tuší
další krok máš raz-dva-tři!