POZOR - probíhají OVCE!!!

Vážení a milí zvědavci, po Velké síni už nám pobíhalo ledacos. Dokonce i oživlé pečivo.
V pátek 12.1 ledna 2008 zde probíhaly ovce. Totiž OVCE.
A také vynervovaná Eileen Leenová...

Už od rána křižovala kolejní místnost a nervózně si přepočítávala sloupečky galeonů. Chodili jsme kolem ní po špičkách, protože se zdálo, že ji to uklidňuje. Pobroukávala si sice k tomu skloňování latinských sloves, ale jinak se zdála příčetná.
V poledne dokonce při obědě neopomenula primusčina milovaného psíka poslat do salámu, jak kázala pravidla tradičních slovních klání Leenová versus Bloomová.
Od 17:30 ji čekala ústní část kouzelnických zkoušek OVCE a nám bylo v tu ránu jasné, že naší zmijozelské urně jede pusa v jakémkoliv jazyce a že ty životně důležité zkoušky udělá. (Část slovní kopané se odehrála v latině, Leenová zaznamenala výraznou převahu.)

Když hradní hodiny odbily půl šesté, Velká síň potemněla a vylidnila se. (Patrně jednorázové hromadné odpuzovací kouzlo.) Uprostřed Velké síně, na tu dobu skutečně nezvykle prázdné, stál prastarý stůl a za ním seděla zkušební komise. Před ním se krčila skromná židle.
(Poslední, co si pamatuji bylo, že mi přišla velice nepohodlná.)
Pak jsem najednou stála před dveřmi Velké síně – mimochodem nešly otevřít - a na nich visela cedulka:

Probíhají zkoušky, nerušit !

Duchapřítomní studenti vytáhli ultradlouhé uši, a tak víme, co se dělo uvnitř.

Pan ředitel Nimrandir Elénére, vyzval Eileen,aby se posadila. (Drkotaly jí kolena tak, že jsme to slyšeli i my.)

Nimrandirův hlas se rozléhal Velkou síní: „...Slečna Leenová, Eileen Leenová, studentka sedmého ročníku koleje Zmijozel,v průběhu vystřídala post prefekta i primuse koleje, absolvuje z předmětu Latina... “

(Za dveřmi se strhla bitka o ultradlouhé uši... )

A škrkny se tetelily radostí. Pan ředitel pronesl vážným hlasem cosi o škrknách, které - jak doufá- nebudou narušovat průběh zkoušek. Když v tom se madam Zirkon zasekla v nejsoucnu.

Hlavní zkoušející se nezmohla na víc, než na „ehm“ - a v zápalu boje jsme my za dveřmi bohužel nepochytili, co se přesně stalo.

Suché konstatování „...bohužel kolegyně je jaksi škrknami skutečně unesena....“ a „...bez ní jaksi nemá cenu pokračovat, doufejme že se zítra škrkny uklidní“ vedlo k logickému odložení zkoušek o den později.

Eileen srdnatě celé dvě minuty vydržela neutíkat do svého trezoru zkontrolovat galeonky, jestli jim škrkny neublížily...