Měsíc

Z pod oblak noci temné,

v sametových závojích,

vypluly luny paprsky jemné,

co odráží se v závějích.



Ve svitu měsíce,

mnohé se změní,

ze snů stříbrné střevíce,

co jich k ránu již není.



Jsme dětmi luny,

co po nocích tančí,

jsme jak bílé vrány,

na nějž se jiní mračí.