Píseň vražedkyně lásky

Ztělesnění krve,
co vytéká poprvé.
Zrzavá kočka líná,
hloubka oceánu vína.
Blýskající se purpura,
má láska i noční můra
prsten s rubínem.
To on je za vše vinen!
Za můj neodpustitelný hřích,
za můj vražedný smích.
O něm jsem vždy snila,
kvůli němu blízké zabila.
Teď rubín a bohatství mám,
a z duše prázdný chrám.
Jed, kterým jsem vraždila,
jako bych sama vypila.
Navenek kameny drahé,
uvnitř shnilé srdce nahé.
Pokání je marný trest za můj čin,
dvojnásobnou tíhu zvedá můj klín.
Rubín hříchu pořád sebou nosím,
stále ho prosím, s ním se honosím.
Láska je pohřbena v zemi,
tam, kde jsou všichni němí.
už se nevrátí,
na zemi se má muka krátí.
Hledám svůj odraz v prstenu.
Nic. Hledám mého hlasu ozvěnu.
Ticho. Jen rubín se hrdě blýská,
zvrhlosti i krásou na mně výská.