Rozhovor se Samirem Alim, výrobcem koberců

Při své nedávné cestě Tuniskem za účelem zasloužené rekreace jsem jako zvídavá studentka neodolala a začala se poohlížet, jak vlastně ti tuniští kouzelníci žijí. Odpověď přišla vzápětí, když jsem se u osvědčeného zdroje poptala po nejbližší prodejně košťat. "My tu máme něco zajímavějšího." vyslechla jsem si, a tak jsem se setkala se Samirem Alim.

Pro větší autentičnost je rozhovor ponechán v původním znění.

A. de Bouleau: Dobrý den. Jaké je vaše povolání?

Samir Ali: Dobrej. Moje práce je ve zdejší výrobně a následně prodejně lítajících koberců. Řek' bych, že tomuhle podniku šéfuju. Co to znamená? No, dohlížím, aby všecko klapalo, jak má. Koberec se nejdřív navrhne, utká, opatří kouzlama a nakonec nabízí na trhu. Na to už mám lidi.

AdB: Ovlivňuje nějak vzhled koberce jeho využití coby dopravního prostředku? Nebo se jedná čistě o estetickou záležitost?

SA: To druhý. Na hnusným koberci vám nikdo nebude chtět lítat, pokaď mu zrak ještě slouží. Jinak se koberce tkajou co nejlehčí, aby se s nima dobře letělo.

AdB: Jaké vzory lze na koberci obvykle najít?

SA: Obyčejně tradiční výjevy z kouzelnický historie. Kupujou to pak kouzelníci i mudlové, tak se trochu krotíme, ale většinou je to stejně fuk. Tady nikomu Mezinárodní blábol o utajení nic neřekne. Neřešíme to a dobře děláme - jde z toho pak dvojí výdělek. Funguje to prospěšně pro obě strany.

AdB: Něco jako symbióza. Předpokládám, že se na koberce používají standardní vznášející kouzla. A co další vylepšení v podobě polštářových kouzel a podobně?

SA: Vylepšováky u koberců nejsou potřeba. O pohodlí se nebojte. To je jedna z výhod oproti košťatům,

AdB: Jaké jsou další?

SA: Vemte si třeba, kolik se na jeden koberec vejde lidí. Nejlepší na výlety pro celou rodinu. No, tak teda hlavně tohle.

AdB: Ale rychlostní rekordy byste s kobercem asi netrhal, ne?

SA: Máte sice pravdu, ale dokonce i závody sme tu už měli. Taky se nevyplatí lítat moc vysoko, protože to na to neni stavěný, ale aspoň v mracích nepromoknete.

AdB: Vyrábí koberce, stejně jako košťata, určité společnosti, které je pak uvádějí na obchodní trh pod různými značkami?

SA: U nás v Tunisku říkáme: "Co koberec, to originál." Ale ze zahraničních značek můžu jmenovat třeba "Modrý tepich" nebo "Aladin".

AdB: Aladin? Není to mudlovský výmysl?

SA: To je... - jak jste to říkala? - ta symbióza.

AdB: Platí to samé i o kobercích? Protože právě z tohoto důvodu nejsou koberce v některých zemí, včetně mé vlasti, povoleny. Cituji ze Zákoníku, části pojednávající právě o zakázaných dopravních prostředcích: "...,létající koberce, jež jsou čistě mudlovským vynálezem, nehledě na množství kouzel, jimiž jsou očarovány,..."

SA: Těm vašim ministerskejm bych něco řek'! A koště stvořil kdo, pánbůh? Dyť se taky jedná o kus dřeva s pár proutky na konci. (povzdych) Kdyby se do toho jen politika nemíchala.

AdB: Dobře. Poslední otázka. Jdou zde konkrétně, v městě Sousse, koberce na odbyt, nebo musíte zboží také vyvážet?

SA: Bez problémů. Dycky se někdo najde, kdo má zájem o kvalitu. Co se neprodá, použijem' na vyhlídkový lety. A abych nezapomněl pašeráci do ciziny - ty kupujou ve velkým.

AdB: Právě to je zajímavý politický problém mnoha zemí. Povolit koberce, nebo nepovolit? Děk-

SA: Já bych řek' nepovolit, teda u vás, ne u nás. Možná to vyzní sobecky, ale přece jenom se jedná o naší tradici, ne o evropskou. Přece jenom je to pro nás důležitej zdroj turistiky.

AdB: Dobře. Děkuji vám za názor a za celý rozhovor.

Jak sami vidíte, život v Tunisku se v mnohém (a v mnohém zase ne) liší od toho našeho a my díky tomu můžeme okusit zážitku z exotických koberců aspoň o prázdninách. Přeji příjemný let.